Tato otázka mi byla položena již mnohokrát za krátkou dobu, co jsme se vrátili z téměř dvoutýdenního putování po této nejmenší skandinávské zemi. Lidé většinou směřující v létě výhradně směr jih totiž vnímají Dánsko snad ještě víc exotičtěji, než sněhobílé pláže Rudého moře. A má reakce na tento dotaz je většinou stejná:" Je tam klid."

"Je příšerné vedro", řekl jsem a zastavil u lavičky, která byla zrovna schovaná ve stínu habrového lesíku. Byl rok 2019 a v Holandsku panovaly historicky nejvyšší teploty od dob měření, jak rádi stále podotýkali zdejší meteorologové. Čtyřicet ve stínu je prostě hodně i na nás, kteří i vodu v bazénu potřebují mít, jako právě uvařené kafe. Počasí...

Ne, nebojte, zůstáváme v Holandsku. Na jihu, v provincii Zéland, neboli Zeeland. V krajině tří velkých řek, ústících do Severního moře, v krajině plné zeleně, vody, ale i historických tragédií, které vyústily v jeden z technických divů světa. Mimochodem, Nový Zéland je opravdu pojmenován právě po Zélandu holandském. To jen pro pořádek na úvod.

Mám rád nekonvenční design a architektonický styl rebelující, kontroverzní, vyzývající k diskuzi. Mám rád svobodného městského ducha, kde lze vnímat jedinečnost místních komunit. Mám rád demonstraci lidské nezlomnosti a síly, odrážející se v městské výstavbě. A mám rád, když všechno, o čem mluvím, najdu pěkně na jednom místě, hezky naservírované,...

Cihlové domy, cihlové protihlukové stěny oddělující silnice od obytných částí měst, cihlové chodníky, cihlové silnice... Prostě cihla k Holandsku patří tak nedomyslitelně, až by se chtělo říct, že vlastně místní lidé snad ani neznají jiný materiál a neumějí postavit jiné domy. Cihla je všude. A je to právě ona, jež otiskla do tradiční holandské...

Poprvé jsem se s tou pravou holandskou zábavou setkal v září, roku 2013, když jsem se proplétal barevně nasvětlenými ulicemi města Enschede. Náměstí i přilehlé ulice byly plné, lidí, mladých i starších a měli jedno společné. Ze všech se na chvíli staly malé děti, které si užívají naplno zábavy toho večera. Do Enschede totiž přijel ohromný lunapark...

Před mnoha lety, když jsem navštívil poprvé Julské Alpy, byl jsem ohromen velikostí a majestátností všech těch vrcholů a skalních stěn, které se přede mnou otevřely. Na planině v Lazu jsem stál tiše a beze slov a hleděl na tu krásu a velikost, která přesahuje nás a naše životy. O několik let později jsem totéž zažil na místě, které je...

V restauraci ale můžete narazit i na jiný problém, než je výběr toho správného jídla. A tím je jazyk. Tedy jazyk ve smyslu čistě lingvistickém. Tedy přesněji angličtina. Víte, ne že by každý Holanďan neuměl anglicky. Jejich odpověď "little bit" na vaši otázku "Do you speak English?" vás přivede téměř k šílenství ve chvíli, kdy každý z nich promluví...

V úvodu se vám musím přiznat k jedné věci. Nad názvem dnešní kapitoly jsem si opravdu lámal hlavu víc než kdy jindy. A přitom se žádné intelektuální zvolání rozhodně nekoná a vlastně je až s podivem, že vás vůbec na tento toporný název ještě více upozorňuji. Vlastně nudnější již můj název kapitoly být ani nemůže. Původně jsem totiž chtěl psát...