Ten věčně druhý!
Jen ten, co vyhrál se zapíše do dějin. Jen ten, co byl první v činnosti, kterou ještě nikdy nikdo nedokázal bude navždy legendou.
"Je to čím dál horší!", odpověděl mi můj obchodní partner na otázku, jak se mají a co nového v Holandsku. Byla to zajímavá podobnost k našemu způsobu všeobecně pojatých obchodních diskuzí u nás v Čechách. A tohle mě opravdu zajímalo.
Vždyť to je přece naše výsada, řekl bych až národní poklad, který by se měl zapsat na seznam UNESCO, podobně, jako Jízda králů nebo Hradčany. To je přece naše národní identita! Český negativismus si nikdo nemůže přivlastňovat! Mám jej rád, libuji si v něm, je to takové váleníčko v bahně mrzutostí, byť všichni víme, že tomu mnohdy tak není. Ale tradice je tradice. Ale zde, v Holandsku, to bylo pro mě vskutku nové, neosahané, najednou nevíte, jak s touto větou naložit. Zastihla mě naprosto nepřipraveného.
A tak jsme diskuzí na toto téma strávili více jak hodinu. Že úřady jsou proti lidem, vláda je nemožná, Evropská unie jde proti logice. Plyn je drahý, dřevo je drahé. Co budou dělat mladí lidé, co budou dělat staří lidé. Že hladina moře stoupá, protože je globální oteplování, prší a vítr fouká a to elektro auto rozumný člověk prostě nemůže koupit.
Ono to vlastně byla ale moc hezká diskuze. Já jsem chválil Holandsko, jak se mají dobře a můj partner chválil naše Česko, jak se tady máme dobře. Vzájemné poklony našim zemím byly až dojemné a upřímné.
Když tu jsem si téměř na konci naší schůzky vzpomněl: "Vždyť já jsem vám něco přivezl! Víte, já jsem napsal o vaší zemi, o Holandsku knihu. A přišlo mi zábavné vám ji věnovat, protože takový dárek asi nedostáváte každý den."
Muž s velkým překvapením vzal knihu do ruky a začal v ní listovat. Díval se na stránky psané v českém jazyce, díval se na ilustrace a mlčel. Po chvíli řekl tichým hlasem: "Víte, já jsem vůbec netušil, že píšete o naší zemi. Kdybych to věděl, to já bych o ní mluvil určitě lépe…"
A od té doby tak nějak zapomínám na naše staré dobré zvyky. A tak, když se mě někdo zeptá, jak se mám, vždy odpovím: "Mám se vlastně dobře, díky!".
To jen tak pro jistotu. Co kdyby to byl zrovna někdo, kdo
pak o tom píše knížky…
Jen ten, co vyhrál se zapíše do dějin. Jen ten, co byl první v činnosti, kterou ještě nikdy nikdo nedokázal bude navždy legendou.
Všichni jsme líní. Všichni tvorové a bytosti na této planetě jsou ti největší lenoši. Jen člověk má tu nevýhodu, že nad svou leností začal přemýšlet.
"Hned přijdu!", zavolal na nás z okna muž, zatímco my jsme čekali venku před domem. Byl to jeden z těch krásných jarních podvečerů ve Skotsku, uprostřed panenské přírody typicky holých kopců, vřesovišť, kamenných zídek a farem. A na jedné z těchto odlehlých farem jsme právě byli, čekajíc na přijetí u pána domu. Byla před námi totiž důležitá...