Ten věčně druhý!

Jen ten, co vyhrál se zapíše do dějin. Jen ten, co byl první v činnosti, kterou ještě nikdy nikdo nedokázal bude navždy legendou.

Ale co ti druzí? Vždyť ti jsou přeci jen o pouhý jeden stupínek horší, cožpak je to tak moc? A co ten dav za nimi, cožpak je ho tak málo? Cožpak to vynaložené úsilí a oběti nejsou dostatečné k tomu, abychom oslavovali i druhá místa? Cožpak být první druhý je tak dehonestující?

Už je to tak. Po druhém v řadě neštěkne ani pes. A tak ti věčně druzí upadají do zapomnění, aby přišli noví vítězové, kterým lidé budou stavět slavobrány a ti noví věčně druzí, ti neznámí s předem napsaným osudem neznámých hrdinů odchází bez oslav a fanfár s alespoň cenou útěchy v podobě hesla "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". Byť ihned po vyhlášení výsledků je jim jasné, že není větší lži na světě, než onen výrok sám.

Nevěříte? Tak já mám pro vás malý test. Schválně. Víte, kdo to byl Pavel Kravař?

Městečko St. Andrews leží na východním pobřeží Skotska. Měl jsem možnost tento region navštívit při mých obchodních cestách a ihned na mě dýchla atmosféra, jak z filmů o Harry Potterovi. Město se totiž může pyšnit nejstarší univerzitou Skotska a třetí nejstarší univerzitou v celém Spojeném království. Velká většina z 16 tisíc místních obyvatel pracuje právě zde na univerzitě, která se může chlubit rovněž tím, že zde studoval i syn královské rodiny, princ William. A rovněž zde na univerzitě působil náš Pavel Kravař.

To však bylo o trochu dříve, v 15. století, přesněji v letech 1432 - 1433. Proč tak faktologický popis? Má to svůj důvod samozřejmě. Pamatujete, co se odehrávalo v těchto letech u nás v českých zemích? Ano, jistě si pamatujete, byla to doba husitská. A ten hlavní hrdina nebyl nikdo jiný, než Jan Hus.

Jan Hus. Ten, po němž se pojmenovala celá časová osa našich dějin, hnutí, ulice a dokonce v den jeho upálení máme státní svátek. Jan Hus, na kterého jsme nezapomněli a připomínáme si jej i po více, jak pěti stech letech.

A Pavel Kravař? Ano, tušíte dobře. Ve městě v St. Adrews byl náš nebohý Pavel Kravař v roce 1433 upálen za stejné myšlenky a kacířství, jako Jan Hus. Pavel Kravař, věčně druhý, ten který upadl v zapomnění. Muž tak smolný, že i obec Kravaře jsou pojmenovány po místních chovatelích krav, nikoliv po této významné osobnosti.

Jan Hus byl první. Dodnes je vlastně superstar našich mučedníků. Nikdo z dalších jeho následovníků již takovou úctu nezasluhuje, byť přinesli stejnou oběť. Ale měli smůlu. Byli druzí. Husa je prostě všude plno, Hus je cool. Až si někdy říkám, jestli z toho všeho trochu nezpychl. Až mi trochu leze na nervy. Doba husitská byla ve škole to nejotravnější učivo, hned po obrozencích.

Namistrovaný mistr Jan Hus mě trochu štve!

Pavlu Kravařovi se dostalo malé cti v podobě pamětní desky, visící v jedné z přilehlých ulic místního náměstí, kde byl upálen. Kdyby to Pavel Kravař tehdy věděl, možná by si řekl:" Kašlu na to. Odvolávám, co jsem řekl a jedu domů." A dějinný dopad by byl tentýž.

Pavel Kravař je vlastně takový Jára Cimrman husitství. A jelikož ve mně sílí pocit velké nespravedlnosti, jakožto soucítění s těmito věčně druhými Járy, na něž nikdo pamatovat nebude, je třeba změnit tyto zavedené pořádky!

Proto navrhuji okamžitě vyslat diplomatickou nótu Skotsku! Za všechny ty útrapy, které v nás vyvolal teto hrůzný čin, jež křivdu zasel a po celá staletí v českém člověku skrytě křivda tato vřela a nyní konečně vybředla na povrch!

S okamžitou platností tedy zakládám hnutí kravařské, neboli Kravařství a dožaduji se změn názvů škol, univerzit, ulic a měst! Letiště Pavla Kravaře je již v tomto okamžiku samozřejmostí.

Co? Že ne?

Říkáte, že byl prostě jen druhý?

Tak dobře, tak alespoň ten státní svátek, 23. července, ať máme volno. To by bylo fajn, to se vždycky hodí.

To by šlo, ne?