Sláva Lenosti!

Jsem líný a nestydím se!

Vlastně, přestaňme si lhát.

Všichni jsme líní. Všichni tvorové a bytosti na této planetě jsou ti největší lenoši. Jen člověk má tu nevýhodu, že nad svou leností začal přemýšlet.

A začal s ní bojovat.

Běhá.

Jezdí na kole.

Nedej bože chodí do práce!

Viděli jste někdy v ZOO žirafu, že by si dala ráno svých deset kiláků? Viděli jste někdy kočku, jak jde do práce? Život je jeden velký manifest lenosti. A ty kočky a žirafy se nám jen smějí, co že to pořád vymýšlíme.

Lenost mám rád. Má totiž jednu výhodu. Ona se totiž potřebuje adaptovat. Musí se zlepšovat.

Aby pak ta lenost mohla být zase o něco více líná.

Třeba ve sportu.

Když tělo vystavíte pohybu, je natolik líné, že znovu toto peklo nechce zažít. A tak po skončení toho trýznivého stavu začne ihned přemýšlet a vymýšlet, jak se zlepšit. Jak to udělat tak, aby mu příště nebylo tak blbě:

"Bude potřeba ihned udělat nábor nových lidí do týmu! Kdo řeší distribuci energie? Který dodavatel sakra řeší kyslík? Potřebujeme lepší operátory kotle, kde spalujeme tuky a cukry!" hned si tělo říká. "A nezapomeňte na post mortem analýzu, musíme zjistit kde naše lenost selhala a o kousek ji posunout, třeba to pomůže!" burcuje tělo hormony, kapiláry a mitochondrie v bláhové naději, že už to nikdy více nezažije.

A příště zase.

A zase.

Protože jsme líní.

Tak se adaptujeme, abychom pak byli na konci zase jenom o nějaký ten kousek více línější.

Víte, že nejkreativnější obchodníci jsou ti největší lenoši? Protože až lenost je donutí přemýšlet, jak to udělat tak, aby se sami co nejméně nadřeli na splnění svých obchodních plánů.

No není to hezké?

Hýčkejte si tu svou lenost. A až vás zase přepadne bez přípravy, vzpomeňte si na ty kočky a žirafy a lvy a tygry.

A běžte si na chvíli polenošit. Jen tak. Z čiré oslavy lenosti.

Alespoň do té doby, než to váš mozek zjistí a seřve vás, že už jste zase líní!